Cesta ovoce do skla

Jahody máme od pana Sixty ze Sedlčánek u Čelákovic. Hodně mu sazenice letos pomrzly a tak musel ještě po mrazících znovu dosazovat. Jsou to různé odrůdy, které někdy i záměrně mícháme. Zpracovali jsme asi 600 kg jahod. Chvílemi jsme viděli červeně, ale naštěstí pak přišly meruňky a nám před očima blikala oranžová barva.

Ty se k nám dokutálely z Holovous, z Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského. Ano, letos opravdu někde meruňky byly. Příští rok snad budou i meruňky z víc míst, obvolali jsme ovocnáře v okolí a většinou jim mráz „zklidil“ všechnu úrodu. Meruňky z Holovous sice nebyly moc velké, ale voněly všude v našem domě. Zajímavé je, že čerstvé měly takovou mdlou chuť, ale po rozvaření to byla pravá meruňková marmeláda. Teda podle EU pravý meruňkový džem. Zkusili jsme i variantu s menším množstvím cukru. Tak ta chutná mému manželovi nejvíc. Víkendová snídaně to je rituál, v neděli můj manžel smaží pro celou rodinu vajíčka se slaninou a v sobotu jsou buď palačinky nebo chleba s máslem a meruňkovým džemem. A když nás honí mlsná přes den? Máme džemy. No a pak se divíme, že přibíráme.. když mi to jídlo tak rádi..

Švestky vozíme také z Holovous a nebo ze ZD Libčany. Náš zaměstnanec Dominik mi dnes povídal „Baru a jak dlouho budeme ještě odpeckovávat ty švestky? Mě už po těch třech týdnech lezou švestky i ušima“ naštěstí se u toho ještě  smál. „asi ještě dlouho, švestkové čatní chutná snad všem, povidla do buchet, no to je tradice.“ A tak jsem Dominikovi  a nejen jemu, celému DobroTýmu dnes upekla kynuté buchty s povidly a se švestkami tzv. „slíváky“ jim říká můj manžel. Po první várce jsem zjistila, že 20 buchet je tak akorát pro DobroTým a že jim ty švestky najednou zas tak nevadí. A tak jsem zadělala druhé těsto. To už nechám manželovi a milovaným dětem.. a možná zbyde pár drobků na zítra až budou vidět modrofialově obměkčím je drobečky a nebo zadělám těsto nové. Zkrátka u nás doma a tedy i v DobroLádovně  se úplatky pečou.

Vaše Bára zakladatelka DobroLádovny